Novorenesanční palác bratří Theodora a Edmunda Bochnerových, postavil v Brně v letech 1864–67 stavitel Josef Arnold. Budova patří mezi nejstarší novorenesanční stavby v Brně přímo navazuje na první fázi výstavby brněnské okružní třídy. Obdobně tehdy vznikaly "palácové" stavby v přímé návaznosti na tovární areály, které na brněnských předměstích vznikaly prakticky po celé především 19. století. Tento styl však přestával v druhé polovině devatenáctého století být "in" a podnikatelé přesídlovali do "předměstských" vil u Lužáneckého parku a na ulici Hlinky. Bochnerové tak v budově na dnešní Přízové ulici zřejmě nikdy nebydleli, obývali další známou brněnskou stavbu - Muzejku - Berglův palác na Moravském náměstí. 

Vlastníci a historické souvislosti: 

Roku 1828 založil Johann Bochner na pozemcích současného areálu textilní továrnu. Výrazně pak  po roce 1855 podnik rozšířili jeho synové Theodor a  Edmund.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=16877 a https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=15925

Theodor se mimo jiné stal poslanecem moravského zemského sněmu, zemřel však již roku 1884.  Edmund Franz Martin Bochner roku 1885 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem ze Stražiska, podle svého zámku nedaleko Konice na Prostějovsku. Po Edmundově smrti v roce 1903 továrnu koupil další textilní "podnikatel" Josef Stiassni.Během první republiky prováděl v areálu stavební úpravy i známý architekt Ernst Wiesner, který pro tehdejšího majitele navrhl také soukromou vilu. Nynější vládní vilu Stiassny nad Pisárkami. Začátkem 2. světové války byl podnik rodině Stiassni zabaven, továrnu zakoupil německý továrník Julius Kunert. Po válce byl celý soubor budov začleněn do státního podniku Vlněna, jako administrativní zázemí a ředitelství podniku.

V 90. letech 20. století došlo k rychlému úpadku firmy, přeměněné v roce 1994 na akciovou společnost, v roce 1997 se podnik dostal do likvidace a od té doby celý areál chátral. Počátkem 21. století byly budovy příležitostně využívány pro pořádání kulturních akcí. Nový vlastník, firma CTP, převážnou část areálu Vlněny v roce 2016 zbořil, přes vydaný demoliční výměr však zůstal zachován palác Bochnerů. Na místě továrny v následujících letech vyrostly nové kancelářské budovy.  Bochnerův palác nyní v roce 2020 čeká na své nové nájemce.

Architektura: Nejzajímavější na Bochnerově domě je rozložitá palácová kulisa hlavní fasády (2+7+2), klasicky členěná do tří průčelních zón, jimž dominuje mohutná korunní římsa nesená volutovými konzolami. Doplňují ji i další motivy charakteristické pro Arnoldovu tvorbu - např. dětské figurky v okenních cviklech. Jedna z prvních brněnských neorenesačních staveb, reflektujících vrcholné římské období, úzce souvisí jak stylově, tak osobou architekta s první fází zástavby zdejší okružní třídy. Typologicky pak svědčí o tom, že podobně jako na Cejlu, také tady na Dornychu bývala až do 60. let 19. století reprezentativní obydlí spojena přímo s továrnami. Palácové průčelí bylo později konfrontováno s věcnou, ale působivou architekturou sousedních továrních hal Bochnerova podniku.

Oso budovy je reprezentativní tříramenné schodiště, které vede celým palácem. V prvním patře se nachází nejvíce reprezentativní prostory, tzv. piano nobile – neboli vznešené patro. Ve třech místnostech se zachovaly krásné štukové stropy. 

Bochnerův palác tvoří důležitý urbanistický prvek areálu Vlněny.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=136

http://www.bam.brno.cz/objekt/c118-textilni-tovarny-stiassny-a-neumark-vlnena?filter=code